Příspěvky

...alergie na změny?

Obrázek
Přemýšlela jsem, jak dnešní článek nazvat. A sice jsem nějaký vymyslela, ale vlastně stále nevím, jestli je to ten pravý ořechový . Pravdou je, že jsem zase v něčem hrozně kontrastní. Jsem ten typ člověka, co ...nemá rád stereotyp. Vždy jsem trpěla nad představou, že bych měla každé ráno brzy vstát, jít na 8 do práce, do 4 to tam nějak přežít, dojít domů, kafíčko s mužem, udělat s dětmi úkoly, nachystat večeři, spolu se podívat na něco v televizi, uspat děti, sprcha, 2 kapitoly, jít spát a další den nanovo. Ne, ne ne, ne, jedno velké NE ! Asi bych se z toho zbláznila. Na druhou stranu, určitou jistotu toho, že vím, co bude následovat, mám ráda. Že vím, že další den je pondělí, tudíž vstávám do školy/práce. Že mám nějaký rozvrh, který se dá různě mobilně pozměnit, ale struktura, nebo jeho kostra, je vcelku neměnná. A je pravda, že jakmile si na něco takového navyknu, je pro mě hrozně těžké z toho nějakým způsobem vyjít. Ale už jsem na sobě stihla vypozorovat, že to tak t

...démoni v hlavě...

Obrázek
Lidi mi často říkají, že příliš přemýšlím . Až moc se zabývám myšlenkami a detaily. A já na to nemám co říct. Krom toho, že mi v hlavě zase jede další vlna myšlenek nad tím, jak moc to jde na mě asi poznat a co proti tomu dělat. Je to totiž pravda. Jestli s něčím dennodenně bojuji, tak jsou to právě všemožné nitě, útržky a cáry různých vzpomínek, domněnek, myšlenek, názorů, snů,... prostě všeho možného, co mi útočí na tu kulatou věc na krku ( asi hlava..? ) a ne a ne se toho zbavit. Respektive. Když jsem byla mladší, strašně mi to vadilo. Bojovala jsem proti tomu, nesnášela jsem to. Protože upřímně, kdo by to měl rád... ...když se Vám chce hrozně moc spát, ale neustále Vám koluje hlavou, co jste ten dělali, jak to mohlo být jinak a jak to celé pak mohlo dopadnout jinak... A co teprve zítra??? Pojďme vymyslet plán událostí na celý další den, ano prosím! ...když máte dávat někde pozor, ale těkáte pohledem, hrajete si s prsty na rukách a už se vidíte někde jinde, a to nejlépe v úp

Chuť zase začít...

Opět přišel ten den. Ten den, kdy mi přišlo na mysl začít něco psát...veřejně. Už je to nějaký ten pátek, co jsem to dělala naposledy a upřímně mi to ani moc nechybělo. Ale dnes jsem byla na dlouhé procházce, sama jen se svými myšlenkami a nápady, a zase se mi to mihlo hlavou. Vzpomněla jsem si na to, že blog byl pro mě vždy skvělý způsob, jak se vypsat ze svých myšlenek, toho, čím procházím, určitý způsob ventilace, který mě dokázal povzbudit. Možná to celé přišlo i s tím, že jsem dočetla knihu Kafe a cigárko, což je vlastně jakýsi " scuc " právě blogových článků a nápadů. Dokázala jsem se zase vidět za tím notebookem a psát a psát a mít z toho radost a hlavně mít v rukávu spoustu nápadů a témat, o kterých chci psát a o kterých chci, aby lidé četli. Teď, když tu reálně fakt sedím, už se to zase nezdá až tak jednoduché. Ale cítím, že mi to svým způsobem chybělo. Nemyslím si, že by se mi mohlo stát, že by nebylo, o čem psát. Jestli mám něčeho opravdu nadbytek, tak jsou to